Martinovi tělo. Žena se sebrala a odešla i se synem k jinému Martin Pavlák si myslel, že má v životě vše, co potřebuje – zdraví, lásku i vysněné dítě. O vše ale během krátké doby přišel, když mu byla diagnostikována roztroušená skleróza a on ochrnul na celé tělo. Manželka se s jeho stavem nedokázala smířit, a proto vzala syna a odešla k jinému muži. On zůstal sám, odsouzen na péči zdravotníků. Bolest ze ztráty syna ho málem připravila o život. Martin Pavlák se narodil před 42lety v Trnavě v tehdejším Československu. Jeho snem bylo vždy postavit se na vlastní nohy a vybudovat si domov vlastníma rukama bez cizí pomoci. I proto se vždy chtěl stát truhlářem, což se mu v roce 2010 podařilo. Začal pracovat jako truhlář v Šumperku. Pracoval v malé firmě a prožíval nejkrásnější chvíle svého života. V roce 2014 se oženil a o rok později se mu s manželkou narodil syn. Chvíli po narození syna mu však byla diagnostikována roztroušená skleróza, kvůli které se musel po čase vzdát svého milovaného řemesla. S tím bohužel souvisel i fakt, že přestal být schopný zajistit svou rodinu. Jeho rodinné štěstí následně vzalo za své. Sbalila dítě a odešla „Ještě rok jsem pracoval a podpíral se francouzskou holí, dokud mi nohy úplně nevypověděly službu. Doma začaly chybět peníze, což se manželce nelíbilo. Můj stav se bohužel stále zhoršoval, a postupně jsem potřeboval pomoc i s oblékáním. Bylo těžké se s tím naučit žít,“ hovoří Martin o počátcích nemoci, která změnila jeho život od základů. Jak ale bohužel pokračuje, manželka si následně našla nového partnera a odstěhovala se k němu i s tehdy dvouletým synem. Martin tak dostal hned několik ran najednou. Zjistil, že má nevyléčitelnou nemoc, kvůli ní ho opustila žena a přestal vídat svého chlapce. „Po týdnech bezmoci a v hlubokých myšlenkách na to, že už nikdy neuvidím svého syna, jsem si sáhl na život. To byla největší chyba mého života,“ vzpomíná na nejtěžší období ve sbírce na dobročinné platformě Donio [https://donio.cz/spolocne-chvile-se-syne-kym-je-este-cas] Nová žena, nová šance V následujících dnech už Martin trávil většinu svého času v nemocnici, jelikož potřeboval celodenní péči druhé osoby. A právě tam nalezl nový smysl života. Začal si psát přes internet se svou současnou partnerkou, se kterou nyní žije již šestým rokem. „Mám ji moc rád, stejně jako její dvě dospělé děti, které mě drží nad vodou. Díky nim často zapomínám, jak těžce nemocný a bezvládný vlastně jsem a co vše mě v životě potkalo. Pravdou ale je, že jsem vězněm ve vlastním nehybném těle, ovládám jen hlavu, kterou píšu na PC a ovládám elektrický vozík. Nikdo neví, jak dlouho ještě můj stav vydrží,“ řekl Deníku Martin. Ve sbírce se snaží vybrat peníze na speciální dodávku s rampou, se kterou by mohl cestovat za svým synem. Od svého onemocnění ho totiž vídá jen jednou ročně. Jak jemu, tak synovi společně strávené chvíle velmi chybí a loučení vždy doprovází vodopády slz. Více času se synem „Po rozvodu jsem byl v nemocnici a nemohl jsem se o syna starat, protože jsem sám potřeboval pomoc. Jsem ale rád, že nyní je v péči mé sestry, kde je spokojený a já vím, že je v pořádku,“ hovoří o rodinné situaci Martin. Díky penězům ze sbírky by mohl vídat syna častěji. Chce s ním trávit společné chvíle a zažít tolik zážitků, kolik mu jeho zdravotní stav dovolí, nebo dokud ho nemoc zcela neupoutá na lůžko. „Ani syn to nemá v životě jednoduché. Chtěl bych mu být oporou, dokud budu schopný alespoň mluvit. Ze srdce děkuji všem dárcům za obrovskou podporu, kterou mi dáváte. Bohužel vám to ale nemám jak oplatit,“ říká Martin s pokorou v závěru sbírky.Všem moc dakujeme za podporu ???
Martinovi tělo. Žena se sebrala a odešla i se synem k jinému Martin Pavlák si myslel, že má v životě vše, co potřebuje – zdraví, lásku i vysněné dítě. O vše ale během krátké doby přišel, když mu byla diagnostikována roztroušená skleróza a on ochrnul na celé tělo. Manželka se s jeho stavem nedokázala smířit, a proto vzala syna a odešla k jinému muži. On zůstal sám, odsouzen na péči zdravotníků. Bolest ze ztráty syna ho málem připravila o život. Martin Pavlák se narodil před 42lety v Trnavě v tehdejším Československu. Jeho snem bylo vždy postavit se na vlastní nohy a vybudovat si domov vlastníma rukama bez cizí pomoci. I proto se vždy chtěl stát truhlářem, což se mu v roce 2010 podařilo. Začal pracovat jako truhlář v Šumperku. Pracoval v malé firmě a prožíval nejkrásnější chvíle svého života. V roce 2014 se oženil a o rok později se mu s manželkou narodil syn. Chvíli po narození syna mu však byla diagnostikována roztroušená skleróza, kvůli které se musel po čase vzdát svého milovaného řemesla. S tím bohužel souvisel i fakt, že přestal být schopný zajistit svou rodinu. Jeho rodinné štěstí následně vzalo za své. Sbalila dítě a odešla „Ještě rok jsem pracoval a podpíral se francouzskou holí, dokud mi nohy úplně nevypověděly službu. Doma začaly chybět peníze, což se manželce nelíbilo. Můj stav se bohužel stále zhoršoval, a postupně jsem potřeboval pomoc i s oblékáním. Bylo těžké se s tím naučit žít,“ hovoří Martin o počátcích nemoci, která změnila jeho život od základů. Jak ale bohužel pokračuje, manželka si následně našla nového partnera a odstěhovala se k němu i s tehdy dvouletým synem. Martin tak dostal hned několik ran najednou. Zjistil, že má nevyléčitelnou nemoc, kvůli ní ho opustila žena a přestal vídat svého chlapce. „Po týdnech bezmoci a v hlubokých myšlenkách na to, že už nikdy neuvidím svého syna, jsem si sáhl na život. To byla největší chyba mého života,“ vzpomíná na nejtěžší období ve sbírce na dobročinné platformě Donio [https://donio.cz/spolocne-chvile-se-syne-kym-je-este-cas] Nová žena, nová šance V následujících dnech už Martin trávil většinu svého času v nemocnici, jelikož potřeboval celodenní péči druhé osoby. A právě tam nalezl nový smysl života. Začal si psát přes internet se svou současnou partnerkou, se kterou nyní žije již šestým rokem. „Mám ji moc rád, stejně jako její dvě dospělé děti, které mě drží nad vodou. Díky nim často zapomínám, jak těžce nemocný a bezvládný vlastně jsem a co vše mě v životě potkalo. Pravdou ale je, že jsem vězněm ve vlastním nehybném těle, ovládám jen hlavu, kterou píšu na PC a ovládám elektrický vozík. Nikdo neví, jak dlouho ještě můj stav vydrží,“ řekl Deníku Martin. Ve sbírce se snaží vybrat peníze na speciální dodávku s rampou, se kterou by mohl cestovat za svým synem. Od svého onemocnění ho totiž vídá jen jednou ročně. Jak jemu, tak synovi společně strávené chvíle velmi chybí a loučení vždy doprovází vodopády slz. Více času se synem „Po rozvodu jsem byl v nemocnici a nemohl jsem se o syna starat, protože jsem sám potřeboval pomoc. Jsem ale rád, že nyní je v péči mé sestry, kde je spokojený a já vím, že je v pořádku,“ hovoří o rodinné situaci Martin. Díky penězům ze sbírky by mohl vídat syna častěji. Chce s ním trávit společné chvíle a zažít tolik zážitků, kolik mu jeho zdravotní stav dovolí, nebo dokud ho nemoc zcela neupoutá na lůžko. „Ani syn to nemá v životě jednoduché. Chtěl bych mu být oporou, dokud budu schopný alespoň mluvit. Ze srdce děkuji všem dárcům za obrovskou podporu, kterou mi dáváte. Bohužel vám to ale nemám jak oplatit,“ říká Martin s pokorou v závěru sbírky.Všem moc dakujeme za podporu ???